První cigareta přišla někdy ve třetí třídě. Vzala jsem červenou Petru své mamince a na sídlišti pod vchodovým schodištěm jsme si s kamarádkou zapálily a najednou se cítily tak dospěle! Zbytek odpoledne si už moc nepamatuji, motala se mi hlava, zvracela jsem a chudák maminka si o mne dělala starosti – ta kdyby věděla :-)
Člověk by si řekl, že po takovém zážitku, se cigarety už ani nedotknu. Ale najednou je Vám čtrnáct a objeví se Honza – což je samozřejmě „borec“ co chodí se svou partičkou kouřit každé odpoledne na zídku k parkovišti.... s Honzou jsem chodila asi 3 měsíce, kouření mi zůstalo na dalších 18 let!
Za tu dobu se svět změnil, kouření již není moderní a míst, kde se kuřák může cítit pohodlně závratnou rychlostí ubývá – naučila jsem se chodit s kamarádkami do nekuřáckých kaváren a potupně vycházet na ulici, když jsem měla chuť na cigaretu a to i v mínus dvaceti stupních! A nikdy, za celou tu dobu, jsem si nepoložila otázku „stojí mi to za to?“ Jednoduše jsem si svou cigaretu vždy vychutnala, nezávisle na okolních podmínkách.
Nedávno jsem však začala pozorovat na svém těle nežádoucí změny – do mé kanceláře v pátém patře jezdím většinou výtahem, ale čas od času se nechám zlákat a zvolím schodiště – lépe řečeno, proměním se ve funící lokomotivu a děsím všechny kolemjdoucí :-). Únava, poruchy spánku, opakující se záněty dýchacích cest....Mé tělo se pravděpodobně již delší dobu snaží upozornit, že jedy z cigarety již není schopné přehlížet tak, jako já... Ale co teď? Nikdy jsem se přestat kouřit ani nepokusila, vůbec si to nedovedu představit. Cigareta mne doprovázela celé mé dospívání, byla berličkou při každém sebemenším stresu a tááák jsem si ji užívala na každém večírku...
Internet je přeplněný články o zaručených metodách „JAK PŘESTAT KOUŘIT“, ale co dělat, když se opravdu rozhodnete?
- večer vítězoslavně típnete svou poslední cigaretu v polovině
- ráno pln odhodlání a taškou plnou bonbónů a sušenek přijedete do práce s úsměvem
- v poledne (nejkrásnější část pracovního dne, kdy se obvykle chodí s kolegy do oblíbené restaurace na oběd) - Vy nemáte vůbec hlad, protože jste vdechli všechny ty bonbóny a sušenky....
- odpoledne vyjíte z šuplíku i poslední sušené fíky, které tam máte uschovány z Mikulášské (je srpen)...
- blíží se 24 hodin Vaši abstinence a Vy opouštíte naprosto dokonale uklizený pracovní stůl... ohlodané tužky jsou nalevo, tužky na ohlodání napravo, z kancelářských sponek visí na lampičce umělecké dílo, jen ta analýza pro šéfa stále není hotová.....
- začínáte propadat naprosto oprávněně panice! Jak přestat kouřit, aniž by Vás za pár týdnů nemusel přemísťovat jeřáb? Jak se zbavit virtuální cigarety, která Vám znemožňuje výhled do monitoru, soustředit se na práci, víc, než na hlas ve Vaší hlavě, který neustále šeptá ....tak co...dáš si jen jednu...uleví se ti...
Teď je tomu právě 48 hodin co nekouřím – pěna u pusy neznačí nic jiného, než 3,5 balíku žvýkaček, které aktuálně zabavují mou čelist (bolest pantů dokonce malinko zabavuje i mou mysl)...
...počkejte si na pokračování
Je to přesně tak...
(Tom, 6. 1. 2013 23:04)